Pikovice

Pikovice jsou částí obce Hradištko a nachází se v údolí na jižním břehu Sázavy jen pár kilometrů od místa, kde se řeka vlévá do větší Vltavy. První zmínka o Pikovicích pochází ze dne 27. března 1571, kdy Jan ze Šternberka prodal Jiříkovi Slepotickému za 2350 kop pražských „ves Sázavu, ves Pikovice, Louky, Podloučí, Měchenice, městečko Štěchovice, Brunšov, dvůr Třebenice, ves Hradiště a poplužní dvůr Chotouň“. V dalších obdobích přecházelo vlastnictví Pikovic společně s ostatními částmi obce z ruky do ruky buď dědictvím, nebo spekulační koupí. K obratu došlo dne 13. října 1638, kdy celé území získal pro Strahovský klášter opat Kryšpín Fuk, známý svým významným projektem splavnění Vltavy. Již od vzniku obecního zřízení v roce 1848 byly součástí obce Hradištko; tehdy měly Pikovice 132 obyvatel.

V roce 1900 byl dokončen poslední a nejobtížnější úsek železnice Jílové u Prahy - Skochovice, která prochází okolo Pikovic na druhém břehu řeky Sázavy. V roce 1907 byl založen Sbor dobrovolných hasičů Hradištko, jehož členy byli též obyvatelé Pikovic. V této souvislosti byla do Pikovic zakoupena menší požární stříkačka v hodnotě 850 korun. V roce 1911 byla postavena též požární zbrojnice - tzv. Zvonička, která v obci stojí dodnes, a dne 25. února 1921 vznikl samostatný Sbor dobrovolných hasičů Pikovice, a to oddělením od Sboru dobrovolných hasičů Hradištko.

Od 20. let 20. století se stala oblast v okolí Pikovic významným centrem turistiky a trampingu. Byla vybudována Posázavská stezka a vzniklo množství rekreačních chat. V roce 1924 byl schválen regulační a parcelační plán a zahájen prodej parcel k rekreační výstavbě, na niž ve třicátých letech navázala vilová výstavba. V roce 1937 byla dokončena lávka přes řeku Sázavu a téhož roku byla vesnice elektrifikována.

Do dalšího vývoje Pikovic silně zasáhlo období 2. světové války, kdy nejprve první válečná zima a povodeň způsobená naplavenými ledovými krami zapříčinily velké škody na obytných a hospodářských staveních a posléze došlo v roce 1942 k vystěhování pikovických obyvatel z důvodu zřízení vojenského cvičiště. Když se v květnu roku 1945 začal život vracet i do Pikovic, přijížděli občané spolu s novousedlíky parníkem do Štěchovic, protože železniční trať byla přerušena – v tunelech byly za války dílny, sklady a úkryty. První občan – Emil Chadima, se nastěhoval do Pikovic dne 11. června 1945 a po něm postupně přicházeli další a další.

V roce 1946 vznikl fotbalový klub SK Pikovice a 13 zemědělců se rozhodlo založit jednotné zemědělské družstvo, které však brzy zaniklo. Roku 1953 byla ustavena samostatná DSO Sokol Pikovice a roku 1958 se pikovická Osvětová jizba připojila k Osvětově besedě v Hradišti. V Pikovicích působil též dramatický kroužek a Okrašlovací spolek. V polovině 60. let byla postavena nová, větší požární zbrojnice poblíž tzv. Zvoničky. V 70. letech byla stále složitější situace se zásobováním vyřešena rekonstrukcí hospody U Dolejších na samoobsluhu a závod veřejného stravování. V roce 1973 bylo zřízeno veřejné tábořiště na břehu řeky Sázavy a dne 17. května 1989 byla založena místní organizace Českého svazu zahrádkářů.